O RŮŽÍCH

O RŮŽÍCH

Pod hradbou z růží právě usíná
Prokletá dívka křehká nevinná
A rudé růže něžně přikryjí
Tvář z níž slzy krásu nesmyjí
A roky míjí - kdo je zastaví?
Pohádka o růžích děti pobaví
Kdo věřil by že někde v zahradách
To křehké poupě stále uvadá
Že dívka čeká kdo ji zachrání
Kdo vezme její srdce do dlaní
Kdo políbí ji řekne Mám tě rád
Kdo naučí ji zase milovat

Já nejsem ten kdo pohádky smí psát
To krutý život kolem běží
Nevěřím že princ Růženku měl rád
Osud všem stejně bolest měří