DOTEKY

DOTEKY

Za temné noci za noci bez svítání
Za noci ve které hvězdy své světlo chrání
Na cestě do pekla do hlubin lidské beznaděje
Na cestě bez konce o níž již Dante pěje
V tu chvíli kdy odletěli tažní ptáci
V tu minutu v níž člověk duši ztrácí

Tenkrát to bylo držím to v paměti
Dotkl ses dlaně mé dal jsi mi objetí
Přátelství pro lásku a lásku z nenávisti
Že pro nás není naděje tím jsme si příliš jisti
Že láska mrtvá je že láska nepřežila
A Kroniky nepíší zda v minulosti byla

Ruku jsem natáhla já dotknou hvězd se chtěla
V mé lidské hlouposti nevěda jak jsem smělá
V mé lidské hrdosti nevěda že nesmí se
Člověk se dotknou hvězd protože spálí se

Dotknout se pohádky poškodit její krásu
Kamenné srdce rozehřát zavrhnout vlastní spásu
Dotekem něžnějším nežli je ranní mlha
Podržet ruku tvou což vím že se nemá