Balada o černé ovci

Nad jedním Sluncem ovce jde
černá jak havranní uhlí
prokletá, dokud nezajde
Měsíc nad vlčí roklí

Pane můj, stane se rákosem,
jak mokré dřevo osamotě hnije,
tak rudá tvář zlíbá svatou zem
ovce se před vlky neukryje

Někdo jí hýčkal medovými stíny
na stráni rozkvetla jitrocel
však kdosi do vlasů dal ji kopretiny
pak náhle ztratil, co nezasel

Jen černá ovce proběhla kolem
jak duch větru mezi alejí
a bledý druh odkáčel polem
hledat bílou tmu v její šlépěji

V košili zámek na dvě půlky
přelomil rukou rytíře
položil na zem dvě suché kůrky
chleba pro černou ovci pastýře

A černá ovce halí Zemi tvář
ptáci dali se do křiku
až v mezích vzplála modrá zář
za šamanova výkřiku.