mezi dvěma světy

řekla mi, že na anděly nevěří,
to asi proto, že byla jedním z nich
alespoň pro mě, uvnitř mě
byla strážkyní mostu mezi dvěma světy
v časech setkání a hledání
i v časech postupného nalézání
řekla mi, co cítí, ale slova nebyla řečena
prostě byla dána již před naším setkáním
a nebylo jich třeba

stáli jsme spolu na hranici temných částí podsvětí
kolem nás se točil nezapadající měsíc a věčné polední slunce
i já jsem na anděly nevěřil
ale byl jsem to já, kdo jí dával život
ten, který byl jejím andělem
a ona byla mým průvodcem v čase života

jednou mi ukázala svou tvář
tak, abych nahlédl za světlo v jejich očích
měla tváře celého světa,
naplnila všechny hory, moře
a její vlasy vlály v mracích
byla vším, byla každou cestou, která drží kroky
řekla, že si vždy přála mě znovu najít a neustále nacházet
byla láskou , ďáblem, ohněm i andělem
byla životem všech stínů a já byl životem pro ni

tak, jako stíny, které jsme spolu vyvedli
ze tmy na louky života
byli jsme všichni zaplaveni světlem
ze všech květů a kamenů