Z upoceného čela
stírám si chladný pot,
moje kůže zbělá
když mám v srdci hrot.
Slova jsou jak zbraně
co i v míru bodají
krouží jako káně
drápy tě sekají.
Uhas svoje vášně
co v tobě dřímají
bývalo tu krásně
čas nám už odbíjí.
Čas se nerad protahuje
ať je noc a nebo den
stále žijem v jednom kole
rychle dovnitř a pak ven.