Trubka

Slova do úst se mi řinou
ale myšlenkou, tou jedinou jinou
odhaluji srdce trápení.

Pocit svírá, pálí a v dáli
zní trubky hlas
a tma se něžně halí
do pokrývky z hvězd.

V té černočerné tmě
spadávájí okovovy bolesti
a dým z cigaret splývá
s blaženou drzostí.

Nechápu, nevnímám nic
než své soužení
co záhy se promění
v krůpěje slz.

Slzy, ta špína
co tvé tělo opustí
a padají do tmy
jež tě halí
když padají okovy
srdce bolí
a trubka...
zní v podkroví.