Báseň psychopata

Už to začíná, flašky si cinkaj
Už to začíná, lidi si zvykaj

Temnota kolem nás, nosíme masky
Lidi se bojí ptát, berou se sázky
Kurz na mě vysokej, to já mám rád
Mozek můj chorobnej, začne si hrát

Ta barva kečupu kape si všude
Krvavý masakr dneska to bude
K hradbě se dobelhám, klapky padaj z očí
Rudý svět pode mnou jen se zatočí
Maska mi padá, já bojím se bát
Síla se hledá, na co si hrát?

Ruku jen zvednu a vzduchem letím
Dvojče mé ďábelské znovu mě chytí
Je součást mě a já zase jeho
Už není žádné „Buď anebo“

Bojím se nadechnout, otevřít oči
Duše se se světem potichu loučí
Mysl se vzdala, tělo válčí dál
Za zvuků cinkání zůstávám sám

Krev, která prýští mi ze zraněných rukou
Protéká v pramenech celičkou loukou
Strach zmizel bůh ví kam, stejně jak hrdost
Šílenství mé mysli učiní za dost

Jediná kapka mění se v moře
Jediné zrnko rovná se hoře
Kličkuji mezi pršícím nebem
Život svůj ztrácím zběsilým během

Každá ta kapka váží snad tuny
Mozek můj vytváří reálné bludy
V mé mysli zuří divoká bouře
Už nebráním svojí touze

Pomalu běžím, jen dál a dál
Potichu křičím: „Kdo by se bál?“