Nekonečná báseň II.

Čas něžně laská zřítelnice
Zbloudilejch milenců
Co nemají kam jít a přespávají v parku
Láska není papírová růže
z ramen kolotoče
Nemají kam jít
A voda jako pominutá
stoupá v kanálech
Tohle ráno je zbídačený
Není kam se vracet i když moc chceš
Kdo ví kde je doma?
Den vzešel jako nové osení
Promočený na kost v mýdlových bublinách medu

Po zchátralém nebi plují nákladní lodě
až odněkud z Chile plné drobných mraků
A vítr fouká do sklenice celé z vodních jedů
Předem ztracená touha se odkládá na neurčito
Víno neperlí
Nevím jak dál a lžu sama sobě
Až na pokraj bezvědomí
I don´t know yet
Cestou do práce se dotýkám staré zdi
A něco hlubšího než nejhlubší bolest
rozmlátilo
omámené hvězdy na stojatých polích
kde hořce kvete mák
V kráteru písečné noci se hnědé slunce převlečené za měsíc
motýlími křídly dotýká země
Dotýká se úplně plochého hrudníku na prst
vysoké hlíny
Hlíny pohanského boha, který dávno odešel do exilu
ve francouzských vodách
a nemá co na sebe
Nelituji ho a nelituji ani sebe
Vlna za vlnou naráží do sebe v pitomé dětské hře
A nejstarší,kalná, špinavá o berli kulhá ke břehu
Zavrtaná do žlučníku
Vytvořená nevědomky tam někde v mozku

Škoda, že už se nemůžu vrátit zpátky
Po zčernalým chodníku
Plným kroků nekroků
Proč už to nejde jako dřív?
I don´t know yet
Možná je příliš pozdě
Nit návaznosti byla přetržena
Společně s ocelovými lany kotvícího člunu
A vůbec co je na tom špatnýho?
Chci se naučit myslet jinak
Zázračně se blíží podzim a dozrávají
zkažené plody
Beze slov ti řeknu jedno tajemství
jen pohledem
Smrt si vezme tvoje ústa a vezme si i má
Jsem ráda
Dálky jsou sladké a růžově se lesknou mastnotou
Nemám chuť tě zachránit
Ještě osm hodin a naděje plná moře, květů a barev
Dočista vyprchá jako laciná voňavka
Divoká orchidej
A já jí v tom nezabráním
Vždyť umírá stále



A za dalších dvakrát osm hodin ty samé hvězdy povečeří
s námi
Já vůbec nejsem proti
Zaklapnu je do desek
I když jsou propocené a někdo je vytáhl ze dřezu na nádobí
Možná, že jsou oslepení světlem pouličních lamp
Kdo to může vědět
Neví jak se mají chovat
Na tom nic novýho není
A kolem nás noc šustivá a jasná
Zkyslá jak stará žena ostrá víc než nůž
Je bílá. Bílá jako po nemoci
Bílá jako křída
A černí si oči po egyptské způsobu vdaných žen
Plná obřího mrazu
Plná velkých dětských snění, plná velkých letních her
Mám trošku strach, že mě pohltí
Celou
A ke všemu ještě hoří
Snad se to bude hodit na příště
Hoří jak stodola zasažená bleskem první oběti
Hoří
Zasažená bleskem v deštivém srpnu
Opilý čas přešlapuje na místě a žebrá o drobný
Počítá se mnou
Na čelo mi sedá unavená a do němoty zpitá noční můra
Copak ty to vážně nechápeš?
Nebo mě jenom schválně zlobíš?
Nechceš chápat?
A bláhově si myslíš, že se slovem FRAGILE napsaném
Na dlani jde všechno líp
Jenže smrt je děvka
Pokoutná děvka
Bez placení si bere co není její
S plechovým prstenem kolem hlavy
žehná sama sobě
Ale tahle noc špatně neskončí
To ti můžu slíbit
Tahle noc pojde někde v koutě
Listuji stránkou po stránce
I don´t knot yet