Půjdeme spolu

Pročpak tu sedíš
v pokoji plném smutku?
Je temný a tak
ošklivý.

Vždyť chtěl jsi zářit
jen v dekoru jasu,
pro vytoužené světlo žít.

Pro vidinu
a zázrak prozření,
pro radost poznání.
A teď,
nepřístupný
v tichém očekávání.

Ach,
tvé zoufání.
Tisíckrát zbytečné
tiché lkaní.
Plíživá bolest duše.

To rozpouští.

Neschopný
vzepnout se k duze.
Zavátý
v chladu lhostejnosti.
Ne živý,ne mrtvý.

Tak vstaň!
Vzhůru k naději
a neskuhrej.
Jednou to přijde,
i duše se rozjasní.
Vždyť ve stínu
žít se nedá.
To jenom živořit,
nic víc.

Jen pojď
a dívej se,
jak krásný je dnes den.
Kvete fiala,
planá růže
i jasmín.
Les ti mává.
A mezi oblaky
boží tvář.

Ač poslední a sláb,
to znáš.

Tohle není upřeno,
ne prodáno,
ne koupeno.
Dáno je.
K nohám položeno,
očím nabídnuto,
dobročinný dar.

Tak vezmi a mněj!

K očím a ke rtům přilož
a k tomu polož duši.
Obětuj!

Svůj pokoj prosvětli
a prožij vykoupení.