DUBISKO

***

U starého dubu
dívka stála
hrdlo bolem stažené
nekřičela
velikánu lásku
tichounce si šeptala
své paže zmámené
touhou té lásky
ve větve prosila
bez otázky

Vláha jí z očí
zalévá kořeny
zelený lísteček
sto roků bez ženy
vyraší z koruny
celá se košatí
radostí ševelí
ve vánku stříbrném
i větev omladí
pohladí stínem
děvčátko spanilé
duběnky k nohám
koulí se rozmile
problesky sluneční
pouští ji do vlasů
jak třpytky zlaté
k němému úžasu
pro její radost
zahnízdil ptáky
pro ní tam švitoří
nad hlavou mraky
pírka jim padají
do sukně v klínu

Dubisko mohutné
tyčí se k oblakům
chce věřit
věřit
těm zázrakům
o lásce nevinné
kmen jeho ovine
mládí a oddanost
nebude na strání
nebude
jenom host
chmury ji zahnaly
pod střechu zaplakat
jen srpek měsíce
zůstal tam trpce
na chvíli tiše stát

Jitro se rozbřesklo
měsíc už není
meluzína nese
nese kuropění
anóóó fíí annóóó
pošmourné postavy
trousí se za vraty
jen Anna leží
sundaná z opratí
Pohřební průvod
do kopce stoupá
poslední duběnka
na větvi houpá
klink klink
klink klink
stojí tam jako kůl
statná to osika
z osiky stařec
strouhá
strouhá dubovou hůl

***