Žena a sax

Dala bych z mládí několik let
Za jeden pouho pouhý tón
Svůj život směnila bych za pohled
Moci se vtělit v saxofon!

Pět bílých prstů by mě hýčkalo
A dalších pět by tišilo mé rány
Plačtivé jitro v nářku by ustalo
Slyšíce tóny,jež rmoutí z vosku panny

Dva plné rety by mě líbaly něžně
Chtějíce svoje písně hrát
Ústa mi slibují život zotročeného vězně
Který však z jejich tužeb má platný doktorát….

Můj osud žel nikdo nechce koupit.
A to měl být prodán se slevou!
Státi se kusem kovu,když k ženám býváš skoupý?
A tóny tvého saxu mi budiž úlevou…..