Dívka v zrcadle

V zrcadle obraz se na tě šklebí,
zná tě, on ví, co nikdo neví.
Ví o tvé touze, ví o tvém přání,
A co ty?
Ty chtěla bys myslet jenom na ní.

Na dívku z obrazu, na stvoření temné,
chceš jí jen objímat, ukázat, co všechno je jemné.
Chceš ji mít při sobě, když se soužíš,
chceš jí říct, že po ní jediné toužíš.

Slyšíš její hlas, ale to nestačí,
chtěla bys vědět, zda svět může být jinačí.
Chceš, ať tě obejme, ať ukáže, jak moc po tobě plane,
Já vím, ta touha, mé přání marné.

Dlaň na zrcadle, prchavý úsměv -
slova tichá ševelit.
Chtít neslýchané, ale srdce -
pro dívku z odrazu zahodit.