Ztracený stín

Obklopen hradbou zeleného smíchu,
pomalu na seschlé louce
ztrácel svůj stín.
Zvonkohra jistoty,
lásky a naděje.
Kde vítr šeptal do trávy
a měsíc k tomu tiše pěl.
Zemřel a znovu se narodil,
v jediném okamžiku
proměnil smích v pláč
naději v zoufalost
nebe za peklo.
Krkl své noční blues,
hieroglyfy vetkané
do vyprahlé země
cesty cest
až tam
kam
sahá lidské pochopení
*
Potkal Boha a ani si toho nevšiml.