Popel a lyra

O lyry strunu zavadil kdosi
Ozval se vzdech a zas se vytratil
Však kdyžs ji o potěchu prosil
Ten jemný vzdech se k tobě nevrátil

Tys silou drtil její struny
Které však již dávno oněměly
Úpadek čekal ji, tak krutě strmý
Když její krk nemohl zůstat celý

Dřevo již prasklo a tiše zaúpělo
Námahou, strachem, bolestí
Jak hrdá byla, kdyžs pálil její tělo

Kdo ti dnes cestu proklestí
Temnotou, žalem trpkým zcela
Když pláčeš večer do popela