Onen dotek

Skládám básně vyjadřující mé pocity.
Myšlenky utvářející osobité verše.
Rozumí jim ona,já,možná i ty.
Doufám,že to nebudeme brát jako klišé.

Věnoval jsem ti dřív pár básní,které podtextem šeptaly slova o mém snění.
Psát pro pohodlné žití-To je snad jen zničené kvítí.

Jde mi o to,abych tě slyšel se smát.
I kdybych však prošel pouští,neuniku tomu co se má stát.

Přináším do tvé duše další část,aby se má krev v srdci pohla snáz.
Aby nedržela jí hráz co škrábě hlas.
Snad mě slyšíš a dáš mi sílu zas.

Tvé ruce už mihotají všude kolem mne.
Dotkni se mě,Prosím Tě!

Cítím chvění tvých rtů,když cítíš vůni mých citů.
Chutnáš měkkost mojí kůže a já se nestačím divit,jak tohle skutečnost být může.
Tvůj dech líbá moje tělo a vnáší do mě světlo.

Kde je realita?Kde je můj život?
Na osudném místě ležím jako mrtvola a ty mě vedeš na milost.

Motá se mi svět když básním o tvé kráse,ale svými dotyky objímáš mě zase.
Jsem uzavřen v nezkrotné lásce a podivném lese.

Jsi jako lesní víla,která mě omámila.
Milování s tebou je síla co by kámen rozdrtila.
Ze světa lidí odvedla jsi mě na místo lehké,plné světla.

Jen jeden tvůj dotek stačí mi.
Uspokojí mě a pomůže mi.

Dá mi sílu druhého dechu.
A já se budu cítit jako král tvého mechu.