opravářská...
někde uvnitř se přehřál kotel
hlava válce praskla v půli
nárazové vlny buší
do přeležené duše
slyším divoký štěkot
na opuštených pláních
a vítr se škube
v potrhaném plachtoví...
doplul jsem stěží
se svým porouchaným strojem lotrovin
zakotvil ve větrném stínu
a našel opravnu vraků
v docích...
tam ses objevila ty
nebojácně stojíš proti mně
s namířeným deštníkem
strojní inženýrka
v jemném prádle
z mlhovin
se svůdným tělem
které se nebojíš použít….
pustila ses do díla
otřelas sluneční slzy
rozebrala rubriku naivností
zrušila apriorní výluku
nasadila ohnivá kola
naostřla nože ve vodě
a zakroutila momentovým klíčem
v bocích...
já se nechal
jako komické vřeteno roztočit
prokreslený myriádami malých permoníků
jakoby do jezera vpadl meteorit...
máš na mě prazvláštní vliv
ty moje duchovní kominice
pevnina už nikdy nebude taková jako dřív...
Přečteno 340x
Tipy 44
Poslední tipující: hašlerka, jita.1965, Churry, Radek.oslov.Šafárik, Nút, s.e.n, Triffid Kolbe, sophia92, bejbyyyy, Lota, ...
Komentáře (7)
Komentujících (7)