Slunečnice

Zatoulaná mezi klásky
slunečnice zlatohřívá,
rozmazlená, rozhýčkaná,
sluncem odpoledním zpitá,
jenom ona hodna lásky.

Když se obzor barví rudě,
v jalové se pýše zmítá.
Nikdo ji tu nedocení
ani ji tu nepřivítá.
Postaví se tomu hrdě.


Ladná šíje, skvělá výška,
šaty chmýřím ojíněné.
Všem okolním ukazuje
ztepilost a krásu zjevnou
- moje milá hrdopyška.

Jazyk ztuhlý, uzardělá líc,
měl bych zajíkat se touhou.
Udělal bych možná ještě víc,
nebýt za zatáčkou pouhou
celé pole hrdých slunečnic.