Dopisy srdci

Milé srdce,
ano tušíš, proč ti píši. Ano víš, že na to, abych ti to řekla nemám odvahu. Jsem srab. Jaké sis mě vychovalo, takovou mě máš.
Profukuje tebou chladný jarní vítr? Zebe tě do poslední molekuly? Doufám, že pořádně.
Jsem zlá? Ano? Dobře jsem se přiučila, viď? Také jsem měla dobrého učitele. Tebe. Samo ses pouštělo do prohraných soubojů s rozumem. A i přesto si jeho jasné argumenty ignorovalo.
Teď při čtení těchto zbytečných řádek si říkáš, proč? Proč mi píše ty bludy? Jednoduše. Chci mít klid. Klid aspoň do dalšího úplňku.
Měla bych se zdvořile rozloučit? Prý se to tak v dopisech dělává. Ale stojíš mi vůbec za to? Stojíš a ty to moc dobře víš. Až moc dobře víš, že tě nevyrvu a nehodím do příkopu. Kde by si tě mohl vzít toulavý pes a konečně se dosyta nažrat. I když, co by měl z hořkého kusu masa? Plného šrámů? Snad by mu to aspoň na chvíli zaplnilo žaludek. Aspoň pro něco bys bylo dobré.
Loučím se, bohužel ne navždy.
S pozdravem
Tvůj zajetec

*
**
*

ilé srdce,
určitě jsi šťastné, že opět píši těch pár zbytečných řádků. Snad si je řádně vychutnáš. Tu zahořklost, ten palčivý vztek!! Snad oceníš i těch pár rozpitých vykřičníků.
Olízneš a pochopíš. Stejná chuť.. ta chuť, která k tobě každý večer prostupuje. Ta slaná chuť beznaděje.
Copak? Snad tě netrápí další jizvy. Špatně se bije? Ale copak, čím to asi bude. Opět sis hrálo na akrobata. Opět ses vznášelo v naivních představách... opět jako provazochodec jsi balancovalo na ostnatém drátu.. nad mým životem. Divím se, že jsi nespadlo. Byl by možná už od tebe klid. Těch pár střepů, které by po tobě zbyly bych zametla pod koberec.
Copak? Žes opět s rozumem mělo vážnou roztržku? A kdopak vyhrál? Aha, lstí jsi jej ukonejšilo ke klidnému spánku? Ubožák .. nevěděl, co se zase chystá.
Asi se opět rozloučím. Na nějaký čas. A budu doufat, že shoříš na prach. Abych mohla do tě fouknout a užívat si palčivou bolest v očích. Ano, i když se mi dostaneš do očí budu šťastná. Protože vím, že tě mé slzy vyplaví. Ale potom.. potom! Budou to už jen slzy štěstí.
Loučím se, ale neboj ozvu se.
S pozdravem
Tvůj zajatec, jenž pomalu se dostává z okovů!