Dráček

Prší! Pláče nebe,
potůček vody ti mapu maluje.
Srdíčko chlad ti zebe?
Studený vítr fouká ti do sluje.

Prší! I z tvých očí,
z pomněnek krví zalitých.
Dnes slavíš své smutné výročí,
vzpomínku na smečku oblud psovitých.

Prší! Pláče nebe,
jsi sám, sirota.
Chtěli zabít i tebe,
však ukryla tě temnota.

Prší! Kapky slané,
prý jsi krvelačná bestie.
Uctívají tě jen bázliví pohané,
ty tyrkysový génie.

Prší! Doby draků jsou už dějiny zašlé,
jen pár bláznů na tě věří.
Tvůj zjizvený krk zdobí jen rudá mašle,
a rozmlouváš? Jen s lesní zvěří.

Prší! Však nastane zas tvůj čas,
budeš volný jako pták.
Slzy uschnou na konečcích řas,
opět pozřeš vlčí mák.