Víno a růže

Sklenice šarlatového vína na stole stojí,
na nožce štíhlé,
před růží ukázat třpyt a lesk se bojí.
Ach, vy květy bílé-

Co já bych dala za vaši nevinnost a klid,
dřevěný kolík, košili svatební,
nespoutanou vášeň a temný svůj zpyt.

Své lokny ustřihla bych,
pro krásu sněhu,
pro letního vánku vzdych,
pro lásku a něhu.

Nevím kam se svojí vinou mám se skrýt,
na nebe odletět, volná jak pták,
či studenou vodou se mýt?

Dáš mi radu co s tím?
Kam mají jít, ti co za vše můžou?
Zbyde jim suchý stín
a nebo se jim dostane odpuštění??