Odpočinková

Jsme šťastní – nešťastní
Osudová ironie
Ten či onen pocit je nám vlastní
Utíkám do své fantazie

Do povídek a příběhů se schovávám
Do pohádek mezi víly
Nadpřirozené bytosti poznávám
Na běžný život nemám síly

Dnes vymýšlím si vlastní děj
Vypnu mozek, nepřemýšlím
Jsem blázen, klidně se mi směj
Svůj svět si teď vymýšlím

Vyčisti se mnou hlavu
Uklidni se představami
Zavři oči, projev snahu
Kouzelným světem procházkami

Nahlédni ke skřítků do kuchyně
Za bílím koněm s jedním rohem
Princ co tváří se roztomile
Sedí s rytíři za kulatým stolem

Není to krásná představa?
O světě který není zkažený
V dobro věřit přestávám
Nadobro v dobro na Zemi

A tak jsem schovaná ve své temné ulitě
Jsem tam od večera do rána
Schovaná zarytě, zvu tě, jestli něco bolí tě
Snažím se abych nástrahy ustála

Ve svých představách oči vystrčím
Na pohlavky od života, jsem si zvykla
Před prvním uskočím
Nenechám se realitou zviklat
Na druhý se už jen trpně přikrčím

A takhle se já bráním
Před tvrdou realitou
V knihách nebo kouzelných lesích
další snílky sháním
Obrněná mou malou, temnou ulitou
Kterou mám ve své duši ukrytou...