Matika

Volám do neznáma, volám do noci,
učím se matiku, není mi pomoci.

Přátelé a milí,
v této noční chvíli,
modlete se za mě,
ať mi rozum sílí.

Už opravdu nevím, jak to rychle pochopit,
hoďte mi kus lana, ať ho mohu uchopit.

Jinak přičaruju sobě křídla,
a daleko odletím,
u zkoušky pak budu zmírat,
pusa se mi zalepí.

To jsou ale vyhlídky v této noční chvíli,
doufám, že byl únor bílý,
ať teď může pole sílit.

A tak na mě myslete, moji milí braši,
neboť to, co vůbec nevím,
se jenom tak neopráší.

Děkuji

vaše Eva
(co jí ráda chleba)