Pohled z okna

Být nemocný je na pytel,
Jen židle a jen postel.
stále jen ležet a koukat.
na strop a na luka.

Koukat z okna ven,
to není můj sen.
Pokusím se popsat to,
co venku zkamenělo.

A už dlouho tam stojí,
větru, deště se nebojí.
Vidím stromy,vidím trávu.
ještě pobíhat mezi nimi krávu
a venkov pravý by to byl,
ale tam bych se snad nenudil.

O malý kousek dál se tyčí skála,
vypadá jak ta, u které Dívčí válka se udála.
Ale není to ona, je to jiná.
její jméno zní Červená.

Za skálou je hustý les,
kde ztratil by se i pes.
Za lesem, tam vidím sady,
v nich ovoce i jahody.

Na druhé straně je cesta dolů,
lemována množstvím stromů.
Serpentinami vede k řece,
k té známě, k Vltavě přece.

Hned za plotem je zelená louka,
z křoví dál na mě srna kouká.
Ještě dál už je jen pole,
obilí, řepka nebo oboje.

Zase si lehám na své lože,
pozoruji nebe v leže.
Blíží se dešťové mraky,
slunce si balí své saky paky.

Dobrou noc zdraví lidé.
psaní sem, je mi ted milé :).