Hřích

Jak v cele temné připadáš si
Ač slunce do očí ti svítí
Nevnímáš ustarané přátel hlasy
Neoceníš omamnou vůni kvítí

Tvé nohy, ač zcela svobodné
Těžké okovy za sebou vláčejí
Žaludek plný, hrdlo vyprahlé
A slzy cestu tvou smáčejí

Z kamenných stěn únik hledáš
Ač vězením je ti celý svět
Poradit nechceš, pomoc odmítáš
Tvým osudem je nadosmrti trpět

Za to, co se stalo zlého
Ač ten čin by zapomenut byl
Nebýt svědomí, společníka tvého
Před nímž jsi výčitky své neukryl

Teď nedá pokoje, tíží víc a víc
Znovu a znovu děsivý film přehrává
Vytřeštěné oči, jekot z plných plic
A bolest květu, jehož kdosi probodává

Marná obrana, bezmoc a žal
Příjemně chladivá tráva
Po čem jsi toužil, to sis vzal
Však v srdci květu zůstala rána

Jenž se nikdy nezacelí
Navěky dívku provázet bude
Stejně jako nenávist její
Ze všech nejvíc právě k tobě

Ty oči bolestné, co ublížil jim tvůj chtíč
Uvěznily hříšné tělo v okovech
Do kterých nepasuje žádný klíč
Navěky uzavírají tě v kamenných zdech