Smrtka

Vždy, když rouška noci zahalí krajinu
Snese se tma a ráno je v nedohlednu
Kdy hvězdy na nebi znamení vytváří
A měsíc oslní svou stříbřitou září

V tu chvíli se probouzím
Mladá a nedočkavá
Až někoho okouzlím
Budu jím uctívaná
Až mi s důvěrou k nohám padne
A své srdce v dlaních mi daruje
Bude to sladké, sladké a snadné
Polykat krve jeho krůpěje

Bohyně jeho, ta nymfa překrásná
Co šeptal jí do ouška věty neřestné
Nevinná, přitom tak hříšná
Pase se teď na tváři jeho bolestné
Dýku držíc v dlaních, přeostrou
A smích zvonivý pokojem zní
Stále je krásnou, svůdnou nymfou
Však její rty po krvi chutnají

Milenec zhrzený pak jednou provždy umírá
V očích navěky otázku Proč?
Víš, krev je můj chléb a i moje víra
Koloběhu života, v kole se toč
Nebyl jsi první, nebyl jsi poslední
Já milovat, zabíjet budu dál
Snad alespoň splnila jsem ti tvé přání
Které jsi mi do ouška zašeptal

Noc tvého života jsem ti dala
Krvavou oběť si za to vyžádala
Je to romantické, nezdá se ti?
Umírat milence své v objetí
Tu krásku uctívat a milovat
Která přišla s tvým životem skoncovat
Ač není z kostí ani trochu
Je smrtkou mladých, naivních hochů

Vždy, když rouška noci zahalí krajinu
Snese se tma a ráno je v nedohlednu
Kdy hvězdy na nebi znamení vytváří
A měsíc oslní svou stříbrnou září