Nihilistická

Tak už jsem zase bloumala
a dívala se kolem
a bylo mi smutno,
jak už mi smutno bývá,
že ani ten déšť už není,
co býval,
že se po něm neroste do nebes,
ale dusno Tě srazí hloub do bahna...

Tak už jsem zase na začátku kruhu,
snažila jsem se,
pak se na to vykašlala,
a ono furt nic,
jen déšť a slunce
a kvetoucí měsíčky
ulomené na chodníku z kočičích hlav,
to není tajné znamení bratří chaosu...

Tak už jsem zase usedla
na lavičku před tvář Velkého učitele
a vrabci se prali o zbytek loupáku,
co z máku na něm jsou pohádky,
a bylo mi smutno,
jak už mi smutno bývá,
že možná není v ničem všecko,
ale ve všem nic...