Nad ránem

A z noční mlhy vyvržen jsem vstal,
vzpomínku na tebe jak horkou lázeň přijal,
a dál se špatných předtuch vzdal,
neb poslední,co ničí mě... je žal.

Rozžni má lásko sladkých poupat květy
a na dně řeky..dna se nedotkneš,
však poznals cíl na konci téhle věty,
kdo poučen,ten spálí sny,jenž nevyřkneš.

Dál a dál tě žene bouře vlastních slov,
těch,která utajena v hlouby srdce skryješ
a moje vlastní slova...hrobu tvoří krov,
..a nezarovnáš jej,
vždyť nechceš,sám...jen ve své duši hniješ.