Holčička vlastní smrt

Jak sedí tišše
ani nedutá
prstem něco do vzduchu píše
panennka maková.
Z očí jako by nevinnost plnyula sama
kdepak je asi její máma.
Kdepak to je,je tak v dáli.
Jako kdyby kolem ní chodili lidi plačící
A HNED se smáli.
Kdo je ta dívenka mladičká?
A kde že je její matička?
Co se děje s jejím okolím
jakoby by všichni co se smáli
z ničeho nic brečeli.
pořád si do vzduchu prstem píše
nejde to přečíst..už..
přistup blíže?
Pomalých krůčkách jdu k té dívce
usměje se na mě trpce
kdo jsi ptám se
mlčí
kdo jsi ,ptam se znovu
Dotku se jejího ramene,chci domu!
holcicka najednou je cela z kamene.
Promnu se oči,bolý mě celé tělo
hlava se točí.
Na tom kameni je titulek
na titulku moje jmeno
pod jmenem datum.
Co se to deje a co je to predemnou za dum.
Muj boze ,ten nahrobek patri me
boze ,jsem mrtva?
co se stalo? vzdyt jsem tak mlada...
mlada jako ta holcicka ,ta co jsem ji videla ve snu
ta jak nespustila oci ze sveho prstu.