..pocitová II...
..pocitová II...
Mysl má..
Ta bárka v rozbouřených vlnách
až jednou v zátočině klidné zakotví
snad bude rozumu a mouder po palubu plná
a bude moci shrnout plachtoví..
Touha má..
Ta okřídlená žena nestárnoucí
až jednou vrásky najde na své tváři
snad bude přesto se i dále houpat v bocích
a světlo planoucí z ní nevyzáří..
Láska má..
Ta mihotavá nekonečná síla
až jednou pronikne do lidí v stejném čase
snad bude růžová..a bude taky bílá
stejná..tak jak ji PánBůh zasel..
Ta bárka v rozbouřených vlnách
až jednou v zátočině klidné zakotví
snad bude rozumu a mouder po palubu plná
a bude moci shrnout plachtoví..
Touha má..
Ta okřídlená žena nestárnoucí
až jednou vrásky najde na své tváři
snad bude přesto se i dále houpat v bocích
a světlo planoucí z ní nevyzáří..
Láska má..
Ta mihotavá nekonečná síla
až jednou pronikne do lidí v stejném čase
snad bude růžová..a bude taky bílá
stejná..tak jak ji PánBůh zasel..
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Tak tě to nějak napadlo...
já vím, shůry slétla myšlenka... ;o)
však kouzla, krásy nemálo
má v sobě tahle tvoje básenka! :o)
03.11.2005 13:43:00 | Cecilka
Mysl tvá - víš, že stále dobrý vítr v plachtách máš...
Touha tvá - její světlo září čistě, jasně.
Takové přece těžko jen tak zhasne.
Láska tvá - je růžová jak tvé srdce z růženínu,
vždyť pro ni žiješ.
a taky bílá jako alabastr,
z poháru lásky vzácný nápoj piješ...
03.11.2005 13:41:00 | Mourek