Kouzel svátky

Ztratil ses v temném lese človíčku?
Hledáš marně cestu zpátky?
Pojď se mnou k tamtomu rybníčku,
začínají totiž kouzel svátky.

Vidíš?

Sedět na vrbě zeleně oděného stařečka?
Jak kreslí obrazce štěstí na hladinu?
Ptáš se, zda-li tě schvátila horečka?
Tvou bláhovost na okamžik ti prominu.

Vidíš?

Tam na té mýtince krasotinky tančí,
rusovlásky v duhovém hávu.
A měsíc? Ten podobá se pomeranči,
a nyní? Půjdeme dál k tamtomu splavu.

Vidíš?

Hle! U splavu koupe se rusalka bledá!
Červenáš se človíčku?
Marně, marně lásku hledá,
tak sfouknem tu naši černou svíčku?

Ne tak půjdeme dál.. Vidíš?

Ohňostroj citů, kdopak jej asi stvořil.
Ta postarší dáma s černou kočkou na klíně,
té se za mlada leckterý loupežník dvořil,
nyní hledá kouzelnice vzpomínky v trpkém víně.

Slyšíš?

Rolničky či zvonečky?
Kolébají blázny směle k spánku.
Ne, nejsou to ovečky,
jsou to jen skřítci, jenž opíjejí se pivem ze džbánku.

.
..

Loučím se s tebou človíčku,
někdy si vzpomeň, blázínku.
Chceš na cestu trochu toho perníčku?
Příště snad navštívíme i jezinku.