Obelisk

Jak žulový kvádr uvolněný v lomu
za dob faraónů na horním toku Nilu,
na velký obelisk máš naměřeno k tomu,
abys projevil svou ukrytou sílu.

Pak po proudu jak životem tě vozí
a stále brousí tvoje stěny, hrany.
Snad ochrání tě všichni známí bozi
co cestou míjíš jejich chrámy.

Na hladkou plochu duše potom tesáš znaky
a pro příští těla píšeš skutky.
Zlatá obelisku špice zvedá mraky,
když už psát není kam radosti i smutky.

Co číst kdo bude až věky obelisk tvůj zboří
a pak zas vytáhnou jej z bláta
či pouště písku?
Že pro touhy tvé ti stále srdce hoří!
Že zahodil jsi kladivo a dláta
i s barvou misku
a myšlenkami sebe tvoříš.