Stačí jen vzít roha

Vysedělas důlek ve sklenici.
Jen váháš, zda jít či zůstat dál.
Vzpomínáš na to světlo ve světnici?
Jako hvězda blikalo a já se ti jen smál.

Zanechala jsi otisky mládí na láhvi vína.
Jen jsi hledala smysl bezedného tápání.
Vzpomínáš za svitu, kde měsíc nikdy neusíná.
Jen se blíží ráno a ten svit tě z domu vyhání.

Přemýšlela jsi o strachu nad neklidnou hladinou.
Jaké to je, sedět a bát se svých vlastních kroků?
Když váháš a jen se modlíš, že chmurné dny pominou.
Myslíš, že jsi dost silná? Chceš konec smolných roků.

Věděla jsi, že pryč jsou všehny tvoje lásky.
Budu jen sedět opodál a sledovat tvoje vrásky.

Sedíš v domě smutku, kde ďábel ve stínech přebývá.
Počkám až se dáš na útěk. Nic jiného ti nezbývá.

Nevymlouvej se, že tě bolí noha, a vem už kurva roha!