Myšlenky v bouři

Myšlenky vlajou, jak praporce slávy
za dne, kdy zlo zvítězilo nad dobrem.
V ten den vládci pekel vstoupili do světla
a zástupy jejich následovníků přišli skrz brány
do světa, kde předtím lidé vládli jen.
Ti lidé již nejsou zde, plamenná bouře je smetla.

V ten den zkázy pak přišli andělé
a z nebe pak padaly jejich slzy,
které uhasily plameny pekel na zemi.
Z popela teď povstanou fénixové zpívající za padlé,
kteří se již nevrátí do příbytku Boha, mezi hvězdy.
Jen na jejich hrobech budou pak kvést černé květy.

Krev prolitá na bojišti tak bude pomstěna,
povstanou noví bojovníci, kteří spasí svět.
Nový úsvit nastane a přijdou další bitvy
plné krve a nářku, z něhož zbude jen ozvěna
a slova právě vyřčená, která nelze vrátit zpět.

Věštba již byla vyřčena,
den apokalypsy se blíží.
Co bude pak? Nic, jen popel ve větru.
Však povstane nová víra,
nový život někde v koutku vzklíčí
a dá nový kabát mrtvému světu.