Lásku nelze odmítnout...

Hodiny pomalu odbíjí do ticha
Večerní ulice pozvolna utichá
Pod náporem zhmotněné temnoty
Jak rostlina pomalu zvadá
Jistota a drahou je každá rada
Která ukáže ti cestu pryč

Noční prázdnota zvukem rozechvělá
I z prostranství se stává malá cela
Když obejme tě tma ze všech stran
A jediným světlem tvé naděje
Jediná hvězda, tak křehká, že se pod náporem chvěje
Se stala ona, dáma staronová co oblékne vždy jiný šat

Snadno ji rozeznáš a možná i nalezneš
Však jakmile jí jednou propadneš
Nikdy tě zcela neopustí, jak stín tě bude provázet
Budeš po ní toužit víc, než po životě
Průvodcem ti bude v tvém vlastním světě
Plném bláznovství i smutku

Bude tvým požehnáním i prokletím
Jak život svoje barvy mění
Kdo ji potká, nejvíc si jí cení
Však rád by utekl z jejích pout
Lásku nelze odmítnout