Mýtina

S hlavou zdviženou namířil jsem
k lesu
svou sekyrou
jež rázně nesu

ale v kraji!
v tomto svatém kraji

kde usínal jsem pod korunami
básníků
a stavěl vzdušné zámky v obklopení
zedníků

zde rozchází se se mnou svět
plný dávných objetí a drahých let

tam kde z kůry zela báseň
pro tebe
teď hledím mýtinou
v široké nebe
a sleduji pařezy neslyšné
mého hlasu
stojí tu nehnutě, po věčnost času

Už nemusím kácet stromy, kácet les
v něhož pár střípků, vzpomínky mé jsem vnes´


Vše odešlo a já odcházím


Naposledy otačím hlavu