Okamžik

linoucí se chóry
a přání roztékajíc se po stěnách

pár slov a přitom
ticho chorobných duší
a
zpěvy
v kterých
nic nám nepřísluší

němé obrazy kolem okenic
stíny přikrytého slunce
jemuž mraky zahalily tvář
aby
vynikla naděje zář
v krátkém okamžiku
kdy
blesky pářou nebe svou
nerozvážností rozdrásané
pohledy časem

otisky dlaní
slzy na počkání
krvavé myšlenky stopené
v hříchu
jež
láme honosnou
světa pýchu

na chvíli

než zářící měsíc
sešije života peřinu

nad ránem

znovu