Setkání dvou lásek

Několik centimetrů čtverečních,
způsobí vlnu nepojmenovatelných pocitů.
Rozprskají se jako vánoční prskavky
a zahojí rub našich těl.
Takové pomačkané kousky kůže. Nejdříve jak nic
a po chvilce křičíme: "Ještě, ještě, ještě víc!"

Být milováni dotyky dlaní, polibky, vůní dechu.
Chtít dlouhé noci a nekonečná rána. Snad žena
chce být víc milována, víc jak muž. Ten nosí
po kapsách nůž a vrývá, ač třeba nechtíc,
do mojí kůže bolavá znamení.

Když rozvlní se lože, necítíme nic víc, než
vlny nekonečného moře. Sem, tam v nárazech na pláž
i na skály buňky naše roztály a slané jsou od slzí.
Jen nepřipustit hoře, teď ne, v tuhle chvíli ještě ne!
Ono si počká, dočká se.
Vrostlo v nás a občas myslíme si, že odešlo alespoň na chvilku.

Surově pomíjivé je milování. Bojím se prázdného času,
kdy ruce bloudí pod přikrývkou.
Uspi mě noci, prosím. A nepromítej žádný film.
Probudit bych se chtěla zvukem zvonku u domovních dveří,
chladivými dlaněmi a pichlavou tváří od vousů
a v noci začít bdít a znovu chtít vše od začátku...

...rty na našich tvářích, dlaně ve vlasech,
přivřená víčka, zrychlený dech...