Rožnění selete

*
*
*
Preludia
--------
Na hasičském bále
v provizorním sále
vprostřed zimy
ruce dívčiny
losují v osudí
Cena zájem strhává…
Helenu v týle zastudí
živé sele vyhrává!

***

Od chalupy k chalupě
až k poslední roubence
od mladíka k stařence
jdou jarem dvě ženy
„Všichni jste zvaní
na sele, setkání…“
Tak zní jejich pozvání

Opera komplete
--------------
Ve staré škole dávno se neučí
i tak nás přijímá svojí náručí

Sešli se jako nikdy snad
mladí, staří, na smrt nemocní
„…tady jsem sedával
češtinu přečkával
a tuhle tabule bývala
až do snů se černala
když před ní bezmocní
museli jsme stát…“

Sešli se všichni s druhými
sešli se sami se sebou
ve svých proměnách
i se svými mrtvými
z černobílých fotek
na stěnách

Oči z těch starých fotek
po čem asi toužily
než se dospělosti napily…
Ruce, jak život přeberou
co dokáží přecedit
než přetrhne se nit
Bude jejich dotyk pohlazení
nebo tnutí sekerou…


Sešli se
jako dávno ne
co bylo není
a nikdy nebude
Pořád jsi stejný
ty lidský osude…

…a teď konec patosu
sele je, už se porcuje
dáme si do nosu!

***

Rozešli se všichni hosti
něco masa zbývá
hromádka kostí
a trocha piva
Je čas jít spát
už trochu zívám

…tak ahoj a někdy snad…

Dík za dar času s vámi
večera přečistého


Coda (na odchodnou)
-------------------
Venku noc v černém žaketu
provoněná metrem dřeva
co převzal vůní štafetu
od lípy v odkvětu
a vzdáleného chléva

Nad střechou
pokrytou šindelem
asfaltové nebe leštěné
půlměsíčním flanelem

***

S Velkou Medvědicí
stejně jako s Večernicí
se právě něco děje
zdá se mi
chvílemi
že se trochu chvěje

Vzduchem?
Ne.
Našimi slzami.
*
*
*