Černá díra

Příteli pojď a kopni si víc,
sic teď mé rány nejsou už nic,
až jednou podobným projdeš si též,
ránou z milosti nepohrdneš.

Zamiř to na solar, jen ať to bolí,
otup mě bolestí, nandej mi holí.
Nemyslet, nevnímat, to bych si přál,
nechat svou mysl utíkat dál.

Více než rány tvé - myšlenky pálí,
důstojnost dávno už v prachu se válí,
vedle ní na zemi chtěl bych teď spát,
abych už nevěřil, že jsem měl rád.

Uprostřed davu se ocitnout sám,
ztratit se, rozplynout, není již kam,
cesta mě dovedla do bodu nula,
ženu se životem - splašená mula.

Zavřené oči, srdce i pěsti,
uhoď mě, ať vím, jak chutná štěstí,
ruku si nechej, není oč stát,
zvedneš mě a potom čekal by pád.

Najednou odcházíš - no tak si běž,
za dalším blízkým křivda a lež
a jestli za tohle můžu si já,
ať mě spolkne díra bezedná.

Uáá

Uáá

Uáá