Triptych lidství

Co moc,
to problém denní,
co noc,
to krev se pění.

Noci každý bojí se dosti,
protože jsme v ní nezvaní hosti,
ruce se klepou, krev se pění,
nabobtná nejeden problém denní.

Co sad,
to shnilé kořeny,
co hlad,
to prázdné ozvěny.

Táhneme často krásnými sady,
zmíráme žízní a chcípáme hlady,
dále však nesou se prázdné ozvěny,
nenosí ovoce nahnilé kořeny.

Co krok,
to kapka krve,
co hrob,
to život prve.

Takto se u nás kráčí světem,
životem za sebou cestičku smetem,
krví ji po kapkách značkujeme,
ke hrobu - ne jinam - putujeme.