Slzička

Cítím, jak mi tvá slza po líci stéká,
je mi tak blízko a přeci jen není má.

Nepatří mi.

Patří jen tobě a mně snad jen tichý žal.
Tichý žal z toho, že nedokážu míti vše.

Už ne.

Musím také odmítnout, co mi chceš dát.

Šroubku můj, cítím tak moc,
je to tak zvláštní.

Myslím, že mohu ti šáhnout do nitra a ty neucukneš,
klidně se necháš,
toužís po tom.
Chceš, abych tě dobře znala,
chci, abys mě znal.

Ale cítím žal.
Stále.

Možná pan čas nám pomůže správně se zachovat.