Mé tajemství

Bílá kaplička ve stráni,
oáza klidu pro duši,
cestička k nebi lemovaná
třešněmi zralými, červenými,
voňavé seno na lukách
a šumění větru ve větvích,
modlitba mého srdce
večerním paprskům vstříc.

Vůně mých dětských let
a stovky snů
co snil jsem v tomto kraji.
Večery zimní prozářené
třpytícím se sněhem
v němž vedly jen mé stopy,
jak hledal jsem Boha toužebně.

Tisíce zázraků, které Bůh odhalil mému srdci
a tajemství víry, oddané lásky v duši!
Má láska a díky za dobrotu a péči
které snad nikdy nebudu schopen vyslovit
jak veliká je Milost Jeho.

Máma a táta, pes Igárek
a zahrada plná květů na jaře!
Ta plnost, ta krása, ten jas...
Ten smutek, hledání a pláč...

Na loukách pod Železnými horami
snil jsem si sny o lásce.
Snil jsem o spřízněné duši
která pochopí můj zvláštní svět.
Snil jsem o svobodě a rozletu,
neomezené tvořivosti ze sebe!

Nad Malčí když se objeví duha
nebo když se měsíc vyhoupne nad lesy,
jsem křehká nádoba na níž stopu svou zanechá
vše co kráčí okolo!
Jsem snílek, jsem romantik, jsem štír!

Žiju tu sám a nikdo nezná můj svět,
snad jen Pán, můj skrytý Přítel.
Nikdo nemá ani zdání
o bolesti co v srdci nosím.

Jsem sám a kráčím ranní loukou
a mlha leží po kopcích.
Znám jednu ženu kterou mám rád,
ale sám jdu tímto ránem dnes,
jako my sami složitý si děláme svět!

Měl jsem kamaráda na horách
kde dřív než u nás začíná den.
On ale na cestu svou se musel dát
a k Bohu jeho duše našla směr.

Nikdo neví co mne trápí,
co je pláč můj a co můj úsměv.
Bůh je Cílem mého bytí,
není nic většího než On, můj Drahý!

Když úzkost tmou zahalí mé žití
jen víra a naděje mi zbývají.
Jejich moc je veliká
když myslím si, že už to nerozdýchám.

Okem srdce na vše hledím,
srdcem kde cit a ne rozum mluví.
Ten cit, kterým Bůh mne zatížil a požehnal,
odkrývá mi svět zázraků
věčně očím skrytý.