Vždy znova...
Vždy znova...
Nedočkavé vzlety a pády,
se tísní spolu na ranveji,
v houfu si šlapou po nohou,
losu svého se dočkat nemohou,
každý sám tu baží po naději,
k sobě navzájem se otáčejí zády...
S hůry mezi ně povel vlít,
vybrán namátkou z misek vah,
start a padákem jen krouží při zemi,
kyselý déšť spláchl všechna toužení,
sám sklouzává do nultých drah,
nepomůže pustě klít...
Pichlavě výsměšný smích,
oceňuje trapnou klauniádu,
místo naděje trpkost získali,
lítost se smutkem, číhá v povzdálí,
jen vpadnout na místo dopadu
a dál prázdné ruce mít...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Moc krásně zadumaná básnička,
hezky naplňující
večerní podzimní čas,
nutí mě přemýšlet, znovu a zas
a to je skvělé.
(Člověku se hned jde líp do postele)
když je tak hezky vydumán.
Stovečka
04.11.2005 21:06:00 | risik
:-) krásná. už tě chvíli rád čtu a hledám tvý jméno v seznamech tak jako dneska večer a nikdy nejsem zklamanej.
se slovama to umíš, nějak jinak než já, lehčejc:-)
těším se na další.
04.11.2005 20:10:00 | kulishak
Moc krásně napsaná...
lítost se smutkem zkus jenom pozdravit
a prázdné místo jiným citem vyspravit :o)))
04.11.2005 13:38:00 | Cecilka
Já tě objímám a posílám pusu na tvář, jako když se vítáme a loučíme s Jarikou..nebuď smutná..fůůů, fůůů, fůůů...
04.11.2005 12:01:00 | Hančí
Touhy a sny človíčků a člověčinek bývají často zakončeny trpkým sklamáním,ale snad jednou.....se jim podaří postavit hráz proti lítosti a smutku.
Držím palce,aby se to tobě podařilo.
04.11.2005 11:12:00 | Jackyl