Štěstí

Ráno vstanu, pohlédnu do zrcadla.
Jedno oko namalováné, druhé přivřené.
Jsem to já?
Pomalu se rozebírám a říkám si:
"jsi to ty, co jsi odpovědna za mé štěstí?"
Musím se pousmát.
Nevadí, že ráno je kruté,
důležitá je proměna.
Šibalsky se pousměju a pouštím se do díla.
Namíchám paletu barev, podtrhu své já,
hupity hup, dám si pochvalu a chvátám.
Nemám čas na hlouposti.
Dnes je krásně, zítra bude opět nové ráno.
Ale dnešek je výjimečný, protože jsem si
uvědomila, že štěstí nosím v sobě.