Jas okamžiku

Je lehké myslet na ticho
V bouři zvuků
Smát se,
když slza tmou zaleskne se
Vítr v dlaň myšlenku promění
Neskutečnou nahodilostí
A odmění
Pravý smysl křehké
Pomíjivosti

A mluvit k těm,
co stojí za sklem
Jak mě napadne
Je tak snadné,
Že laskají mě rty
Tisíců žen a já
Já odcházím do měsíčné noci
S tužkou v ruce
Sám

Záblesk rána zrodil
Paletou barev
Bezbřehou možnost
Pochopit sebe v jiskřivém
Jasu
Švihem štětce procitnout
V okamžiku