Vajdo!

Toulavej měsíc, proč dnes není?
neslyší moje vyprávění.
Klidně se schová v stínu země
a přitom neví co je ve mně.

Obloze noční dává světlo
slunci ho krade na udici
dojemně hvězdám češe vlasy
jak chtěl bych držet jeho svíci.

Na srdci mítí rudý plamen
všem lidem dávat něžné teplo
však zatím dobře znám jen peklo
ač na mši říkám hrdě Ámen.

Ty Vajdo!, věrná oběžnice
za pár dnů zase vyjdeš znovu
přivolej ke mě jasnou Novu
ať hoří taky moje svíce.


Já noci tobě závidím, Vajdo
tisíce hvězd tvé čelo zdobí
perletí záříš světlem lásky
mé čelo je však bez ozdoby...