Z hlíny a potu

Poskládat mozaiku tvé krásy
Střepy tvých nálad do ní zasadit
A bílé oblázky hladké od tvého smíchu
Mým údělem jest
Stvořit svou a naší pýchu
Mým zatracením a zpečetěným
Osudem
Je zkoumat tvé tělo
Pečlivým drobnohledem
Chirurga s prsty, co vyjmou srdce z řeky věčnosti
A zasadí na mou zahradu
Dychtící po souznění a konejšivé bdělosti

Tepající očekávání v dlaních
Pod nimiž procitáš den co den
Tepající očekávání v očích
Kterým dáváš dobrou noc
A k mým ústům přikládáš
svou hojivou a věčnou moc
Tepající očekávání v konečcích
Prstů
Očekávání v každičkém kousku lesklých
Slov
Co sklouzávají po křivkách
Tvé dokonalosti

V místnosti bez oken
Stojím a venku padá listí
Teď všanc dávám svůj sen
Jsem doktor v samotě
A skládám dílky co vesmírem
Pluly neviditelným
nesmrtelným
tichem

Záblesky světel prořezávají šero
Pod mým velením se utká naděje a zmar
Rychlost a smíření
Teorie světa s tlukotem mých myšlenek
Co vše popírají
A znají jenom jeden cíl
A tím jsi ty
Teď ještě pod nánosem netrpělivých chvil
Však než naděješ se já sejmu z tebe sen co žil
A tvým příchodem on zbaběle vytratí se z krve.
Mých tepen,žil.

V tváři bledá,na duši nepopsaný list
Radost na mě sedá když
Tvé buňky začínají zpívat jednohlasně
Já si tě stvořil
Modeloval z hlíny a potu
Už nejsi moje
Patříš světu.
Tak leť
A nemávej.