Buan-Buanova rada

Když z okapů slízli poslední kapky deště,
rozkráčeli se ruku v ruce,
ona srdce jak vitrína,
on sledoval tanec deštníků a dveře bez oken,
co zavřely se náhle s pronikavým „mlask“.
Přeskočili komíny a roviny střech
jen trochu zešikmené
a ptali se bručouna Buan-Buana,
kudy cesta do nebe.
Mudrc vytáhl z podpaží teploměr.
Inu odpověděl:
„Je třeba nasednout do balónu
a z koše sledovat
jak nelibě zpívají fontány,
co ze země zdály se tak zvučné,
načeš se vaše sklenice naplní oblaky.“
Zemřeli.