Noc

Ve víru noci proplétají se naše těla,
já udělala víc, než povolené jsem měla.
Ve víru noci hraji hru s Tebou,
stáhla jsem Tě do propasti s sebou.

To byla ta první noc a zároveň poslední,
marné čekání, až se konečně někdy rozední.
Růže pomalu ve váze z křišťálu uvadá,
Tvá duše té mé pomalu ale jistě propadá.

Noc kouzelná, noc magická, dívej,
tady máš moje slova, tiše mi zpívej.
Ve víru noci, melodie se pokojem nese,
ruka, která maluje obraz Tebe, se mi třese.

Nebezpečná slova na rty se mi derou,
myšlenky v hlavě a srdci se perou.
Proč tak složité to musí být,
proč těžké je Tě u sebe mít…