TY, VEŠKEROST V TOBĚ

TY, VEŠKEROST V TOBĚ

Marku?S tebou dýchám.
Náš rozhovor o srdci, noblesa komplimentů...
Bolest,když z tvých úst jejich jména slýchám..
Tak splácím těch pár letních alimentů.

Marku?Nezahrávej si.
V koupeli z tvého obdivu jsem se cítila vyjímečná...
Přesvědčuješ nás, že jsi, to co nejsi...
A má role v tomhle příběhu začíná být zbytečná..

Jsi tak nekonvenční, složitý, nádherný a všestranný..
Tak jistý sám sebou a přitom zmatený a bezbranný..
Sršíš zvonivým smíchem, až slzy Ti tryskají zlostí...
Jsem ohromena tvým jasem, září, expresivností.

Marku?Proč mluvit jsi přestal.
Inspiruješ mě, Ty máš věčný argument vždycky...
Snad byl to ten polibek, co nakonec se nestal...
Má touha mísí se s bolestí pateticky.

Marku?Ty člověče na ex!Další várku?
Jsem tebou posedlá, poněvadž s láskou jsem na štíru..
Marku? ... Marku? ... Marku?
Jsi někde tam venku a já tě volám... kusem papíru.

Nikdy jsem nepotkala někoho, jako jsi Ty.
Vím, a to mi promiňte, že se opakuji..
Ale přísahám, že nic podobného jsem v životě nespatřila.
Ztělesněnou krásu se všemi city.
A ta mi ukazuje cestu.